10 tipů, jak naučit děti zvládat prohry

Pláč, skřípění zubů a figurky letí vzduchem. Ten, kdo neměl prohrát, totiž prohrál. Nebo je v půlce hry najednou o jednoho míň. Nebojte se, tentokrát není řeč o vás, ale o vašich dětech. Soutěživost není špatná, pokud má rozumné hranice. A pokud právě na ně narážíte, vyzkoušejte některý z tipů níže. Třeba se uleví vám i dětem.

1. Mluvte

Málokoho uklidní hlášky typu „Je to jenom hra“ nebo „Svět se přece nezboří“. Ty jenom popřou, co dítě právě prožívá. Pojďte na to jinak. Můžete okomentovat světlé momenty. Pěkně konkrétně, žádné „šikulkování“, ale něco jako „na tomto místě je ten žeton velice dobře umístěný, protože…“. Mluvte i o tom, jak se cítí, pro děti pak bude snazší emoce pochopit a pracovat s nimi. A to se jim bude hodit celý život.

2. Změňte rámec

Zkuste se dlouhodobě zaměřovat na hraní samotné místo cíle hry. Společně vybírejte komponenty, připravujte herní plán a u toho si povídejte. O čemkoliv, důležité je, že jste teď a tady spolu. Během hry třeba probírejte, proč děláte zrovna to a to. Když bude hra naplněná příjemnými pocity, líp se pak bude zvládat i nepříjemná prohra.

3. Šance na reparát

Dáme ještě jednu? Nebo jinou? Šance na reparát většinou zabere, je ale potřeba dobře zvážit délku hry. Když prohrajete dvouhodinovou strategii, do další se vám asi chtít nebude. I proto jsou pro nácvik zvládání proher šikovné kratší hry, které můžete v pohodě zopakovat i vícekrát. Třeba Bambilion.

4. Ovládejte se

Exempla trahunt aneb příklady táhnou. Dítě vás ve spoustě věcí kopíruje, a tak i vy zachovejte při prohře klid. Chovejte se tak, jak chcete, aby reagoval váš potomek. A to samé platí pro příliš bujaré oslavy výher.     

5. Nedrťte je

Rozhodně nejsem zastáncem toho, že byste měli děti nechat vyhrávat. Naopak, pomáhejte jim prohru zvládnout. Pokud ale dítě pětkrát po sobě ve hře vydrtíte, zaděláváte si na velký problém. Brzo totiž budete hrát výhradně sólovky. A ještě jeden tip: když hrajete novou hru a chcete, aby ji váš potomek dobře přijal, zařiďte, ať má aspoň vyrovnaný průběh.

6. Jak to příště uděláš líp?

Ojoj, tohle většina děti nerada slyší. Najdou se ale i tací, kteří hru rádi proberou a sami důkladně zanalyzují tahy, které se daly zahrát líp. Ponaučení z proher je velkým pomocníkem v učení, prostě se můžete řídit heslem „Nikdy nemůžu prohrát – buď vyhraju, nebo se něco nového naučím“.  

7. Past přehnané chvály

Nic proti podpoře dětí, ale všeho s mírou. Když bude dítě úplně nekriticky chválené, třeba „Tolik bodů, ten nás ale dneska zase rozsekal, tady nám roste šampion, herní bůh“, jaké budou jeho reakce, když příště prohraje nebo když se přestane dařit?

8. Relaxace

Tělo a duše jedno jest, a tak si můžete pomoci pár hlubokými dlouhými nádechy (všechny strany) nebo si dejte krátkou procházku. Ostatně je to technika, která vám i vašim dětem pomůže i v reálním životě.

9. Strach, že zklamu

Ať už se to vzalo, kde se to vzalo, některé děti trápí strach ze selhání. Chtějí se rodičům zavděčit, ukázat, že umí být (nejen ve hrách) úspěšné. Jenže to není zrovna ideální nastavení. Pracujte proto s prohrou jako přirozenou součástí života. Sdílejte s dětmi své osobní prohry (a nejen ty v deskovkách). Povídejte si, jaký je to pocit. Společně zapátrejte, co by se dalo udělat jinak. Pomůžete tak dětem nelpět na výhře a lépe přijímat, co přichází.

10. Hrajte pravidelně

Častější hraní určitě pomůže, je to vlastně takové otužování prohrami. Občas se vyhraje, občas prohraje, ale ve finále dítě zjistí, se vlastně při prohře nic zvláštního nestalo.

Nezapomínejte, že při hraní společenských her máte jedinečnou možnost děti pozorovat, podporovat i formovat. Je na vás, jaký typ hry vyberete, jak se naladíte. v jakém prostředí a kdy budete hrát. No prostě, hraj deskovky, posílíš mír. :-)

Jak se vyrovnáváte s prohrami u vás?